Ve světovém průmyslu prakticky již neexistuje zpracovatelský obor, kde by se mikrovlny neprosadily. Uplatňují se buďto jako efektivnější technologie nahrazující konvenční ohřev nebo se pořizují k dosažení nové kvality zpracování.
Jak to funguje
Při konvenčním ohřevu postupuje teplo z povrchu dovnitř a vlhkost vystupuje zevnitř na povrch, kde se odpařuje. Při hloubkovém působení mikrovln se ohřívá i vnitřek produktu a vlhkost je vytěsňována směrem k místu nižšího tlaku — tedy na povrch materiálu, který je chladný, protože okolní vzduch se mikrovlnami neohřívá. Touto vodní pumpou se dosáhne rychlého a efektivního odvodu vody.
Mikrovlnná zařízení jsou konstruována pro kontinuální, diskontinuální nebo stacionární ohřev kusových, sypkých, kašovitých nebo tekutých materiálů. Podobná je koncepce zařízení pracujících na radiových frekvencích.
Proč musí být mikrovlny na míru?
Téměř každá průmyslová aplikace mikrovln vyžaduje individuální konstrukční řešení, které zohledňuje charakter ohřevného procesu a ohřívaného produktu. Přestože se při vývoji zařízení používají standardní celky, je každá zakázka podřízena potřebám zákazníků, zpracovatelské kapacitě a dalším specifickým parametrům, jakož i představě o začlenění zařízení do celkové technologie. Takto vzniklá aplikace se experimentálně ověřuje na zkušebních aparaturách, k čemuž se používají zákazníkem dodané produkty.
Zařízení
Zařízení se skládá z generátoru osazeného zdroji mikrovlnné energie — magnetrony — a dále z ozařovacích komor, v nichž mikrovlnné pole působí na zpracovávaný materiál. Mikrovlnná energie se pomocí vlnovodů převádí do aplikátorů, z nichž je rozptýlena v komoře s cílem dosáhnout optimálního ohřevu — obvykle maximální teplotní homogenity v produktu.
Zařízení je dále vybaveno ochrannými a měřicími prvky, řídicí jednotkou, popřípadě dalšími integrovanými systémy, sekcí pro dohřev či chlazení apod. Generátory se zařízením buď tvoří kompaktní celek, nebo jsou v samostatných skříních, které jsou od vlastní komory oddělené.